Kde žijeme
Proč měl Jenda slzy na řasách?

O vánočních svátcích jsem dostala psaní. Od Kamily. O Jendovi. Chtěla bych se s vámi podělit o těch pár vět. Berte to, prosím, jako vysvětlení. Odpověď. Protože se často ptáte, pro koho jsem POV i PPDV psala. Kdo jsou moji čtenáři, cílová skupina, target... prostě, pro koho píšu. Jenda v ten den trochu plakal.

"Blani, moc děkuji, že jste napsala tak úžasnou knihu. Koupila jsem 5 ks a každému obdarovanému udělala velikou radost. Můj Jenda celý dnešní den sedí a čte. Úvodní poděkování četl několikrát. Slzy se mu lesknou na řasách. Říká, že kdyby přečetl jen to poděkování panu P. v úvodu knihy, tak kniha stála za přečtení. Už z první strany cítí vaši úžasnou vzájemnou lásku, která je v dnešní sobecké uspěchané době tak vzácná. Tolik lásky, úcty, respektu na pár řádcích. Váš styl psaní je tak lidský, čtivý a přímo od srdce k srdci. Moc děkuji, že přinášíte tolik radosti lidem okolo. Jenda je zlatý člověk. Velmi akční, citlivý, milý a všem pořád pomáhá. Moc nečte, ale vaši první knihu přečetl a teď čte druhou. Mám tam od něj založené stránky, které musím nutně přečíst ještě dnes večer. A jeho nejoblíbenější je zatím strana, jak popisujete kojení :-)"


Mám čtenářky ze základní školy, jedna i vyhrála první fotosoutěž s POV a užila si s dalšími vítězi boží oběd u šéfkuchaře Ondry v pětihvězdičkovém The Grand Mark Prague. Moje knihy čtou chlápci od rány, dospívající dívky, podnikatelé veleúspěšní i ti začínající, čtou je koučové, důchodci i emigranti, také nejeden politik (no dobře, no), dokonce i ženy, co nenávidí muže, nebo ty, co se rozhodly změnit svět. Neumím psát na zakázku ani pro jednu konkrétní skupinu čtenářů. Píšu... pro lidi. Dobré lidi. Lidi toužící po motivaci či chtějící vnímat a pochopit moje příběhy a zážitky, promítat si je do vlastních, pro ty, co chtějí sdílet sny i myšlenky. Nebo pro ty, co se chtějí smát! A občas moje knihy čtou i ti druzí, co se mi chtějí vysmívat, co jen závidí a hledají, jak zařídit, aby chcípla i naše koza. Když jejich. Ti všichni si přečetli Příběh psaný do vody i Příběh opravdové vášně... úžasný!
A já? 
Já prostě píšu pro vás. 
A ten Jenda? 
Je to Kamči tatínek, má 74 let. Chtěla bych takového dědu domů!


.............................................
K Vánocům jen malé zamyšlení zde.
O tom, že jsem zase závodila zde.
Omlouvám se, ale kleknul notebook a do redakčního systému webu, aby byly články v plném znění tady, jsem se nedostala :-( Proto jsou jen na FB. Děkuju za pochopení.

 
Blanka hledá baristku

 

Ano, to je ta slečna za barem ve Slunečné kavárně, co připravuje kávu, prodává dorty a různé lahůdky okolo, pěkně zdraví příchozí a… veskrze a maxi důležitě reprezentuje naši manufakturu před širým mlsným světem na Šumavu přijíždějícím :-)… v první bojové linii.

Je to ta, co umí anglicky a krásně se smát, nekouří a seká latinu.

Jasně, přesně ta slečna, co jí baví dělat na výjimečném místě krásnou práci a užívat si super kolektivu…

Na brigádu, na hlavní pracovní poměr, hned třeba. A nejlépe bez praxe!

Plat? Řekni si o něj podle vlastních představ a pak ukaž, co umíš!

CV & foto posílej na: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

 
Píšeme si své vlastní příběhy do vody

 

V betonově mrtvolné šedi velkoměsta, kde lidé sviští nahoru a dolů s hlavami sklopenými, uzavřeni pod kuratelou všeprostupující mediokracie s jejími lepkavými prsty… a s vnuceným pocitem, že pokud zpomalí, zemřou. V tekoucích davech bez úsměvů, ač obstoupeni vlastním druhem, tak neteční, zahloubaní do zamlžených obrazů s obrysy těkavými, a s jedním velkým přáním, které zůstává rok za rokem, roky dlouhé… nenaplněno.

Jak asi působí na betonu popsaném plakát na knihu, kterou autorka uvádí citátem: Nepřestávej snít, jen ten, kdo sní, se naučí létat…

Jsme odrazem míst, kde žijeme, zrcadlem lidí, které potkáváme, jsme jako vzduch, který dýcháme… Naše bolest a prázdno - jednou v srdci, jindy v duši - je produktem tolik žádoucího, tolik vzývaného a sterilního rozumu, který vytěsňuje dokonale… sny. Je dílem nocí, kdy únavou z honu za lepším zítřkem padáme hubou na polštář… prosti odvahy si přát. Cokoli přát.

Koho z nás, co po kolena v marasmu úlisné apatie, koho z toho nenapadlo odejít? Definitivně.

A jít! Jít snít.

 

 

#Příběhpsanýdovody
#438 fotografií / 1180g. / 319 stránek

 
22.11.2016, Největší marmeláda na světě padla! Meruňka je opět starší o rok :-)

V průběhu dne přijelo na 150 hostů, přesto se největší marmeláda na světě nesnědla celá... byla ještě týden k snídani. Snědlo se ale na dvě ledničky dobrot, vana telecího gulášku, zlikvidovaly se zásoby šampaňského i prosecca, a já dostala dárků, jako nikdy v životě, snad ani součtem :-) Děkuju všem za účast, podporu a pomoc, přijeli jste z celé republiky, Slovenska a Irska a to je... boží! Za rok to bude, ehm, no, ještě větší, sakra kulatý!

 
Jedeme... do Brna!

 
«ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec»

Strana 3 z 40
Nae dobroty
TOPlist