Kde žijeme
První vernisáž. První beseda. Druhá kniha. Cheb!

Nikdy by mě nenapadlo, že budu v kalendáři… dívka měsíce :-), že si budu dopisovat s královským dvorem o tom, co vařím, že napíšu knížku. Natož druhou. Nikdy by mě nenapadlo, že Kraus ve své televizní show řekne mojí marmeládě, no to je teda žrádlo, nikdy by mě nenapadlo, že budu mít výstavu fotografií! Velikých a na tak krásném místě. Nikdy by mě nenapadlo, že si na vernisáž spojenou s představením Příběhu psaného do vody budou lidé kupovat vstupenky. Natož ke stání, poněvadž sezení bude vyprodáno! Vlastně, však víte, nikdy by mě nenapadlo, že cokoli, co udělám, bude vůbec někoho zajímat. Natož já sama.

Celý pátek až do soboty jsem byla hostem úžasných lidí z krajské galerie fotografie G4, Hanky a Zbyňka. O můj tým bylo postaráno naprosto úžasně - já se tak mohla v klidu a procházkou po hlavním náměstí seznamovat s jedněmi z nejkrásnějších střech v zemi. Také s gotickým Špalíčkem i kontroverzním tzv. Černým domem s podmanivým středověkým vzezřením… Nahoře krása. Pak si všimneš výloh dole a toho za výlohami - ano, zaskočila mě bída nejednoho z obchodů, pěší zóna zaneřáděná odpudivými provozovnami American nails… snad v deseti hnusných exemplářích, co lákají zmatené a vnucují jim pozlátkový pocit světovosti. Další perly postsocialismu raději míjím v rychlosti a… těším se na večerní setkání s fanoušky, přáteli a hosty galerie.

Ještě, víte, že jsem si dala i větrník a punčák? Nechala jsem si dva „kousky“ z Mlíčňáku zabalit, propašovala je na hotel a – něco vám povím, bylo to tak hrozný, že to nejedl ani pan P., a stoleté chemické sloučeniny letěly do hajzlíku natotata! Doufám, že jsem nezpůsobila chebským kalamitu otrávením podzemních vod :-)

Samotná prohlídka Špýcharu, kde Art centrum G4 sídlí, byla zážitkem dočista perfektním a… k těm božím domům na náměstí to sedělo, jako prdel na hrnec. Když jsme pak zhlédla již zavěšené naše (jo, některé fakt fotil i pan P.) fotografie z obou expedic, které odborníci k výstavě vybrali, a jejich dokonalý vtisk do plátna, zůstala jsem jako opařená… To snad ani není pravda. A pokud mi fotomachři pověděli, že se na ty fotky fakt koukat dá, musím vás tam prostě pozvat! Výstava poběží do půli ledna 2017!

Vernisáž, beseda, autogramiáda, degustace mlíkový marmošky, prodeje POV, PPDV a marmelád se z dvou hodin (plán), protáhly na hodiny 3 a více (realita), já ke konci už nevnímala svět a nespojovala si obličeje se jmény, moje holky to bavilo, bo Baruška jim dovolila lumpačiny, a když se jí kdosi z hostů zeptal, za co by vyměnila práci u nás, odpověděla poměrně zásadně: za nic! No potěš :-)

Byl to večer naprosto jedinečný! Děkuju všem, místním i těm, co dorazili z míst i stovky kilometrů vzdálených! Děkuju hlavně tvrdohlavé Hance, která snad po dvou letech jednání, já pořád neměla čas, vše dotáhla do úžasného konce.

---------------------------------------------------------------------

Je to paradox, ale na výstavě našich fotek v galerii, co fotky 30 let vystavuje, jsme si pořídili fotky, které… jsou krutě rozmazaný :-(

TERMÍNY DALŠÍCH AKCÍ!

 
Mojí mamince...

Milá moje maminko malinká, loni Ti přáníčko k narozkám písala moje sestřička E-liška, já si hověla sedmiměsíční u Tebe v bříšku.

Letos prý prvně mohu já sama :-) A příští rok to stihne naše další nová minisestřička, viď? Hm, nebo já s Eli spolu!

Tak poslouchej, maminko Meruňko, to Ti je tuze pěkné, být dohromady jako rodinka a mít se tak moc rádi, že z toho až někdy přechází zrak a dochází dech a…

Maminko moje milovaná, když v noci nespím, není to, že zlobím, jen chci být pořád u Tebe vzbuzená, pozorovat Tě a smát se (Ti) nebo s Tebou; když Tě koušu u kojení, to taky nezlobím, jen pošťuchuju jako tatínek, jo jo, však já to včera viděla! A když se celá pokadím až za krk, to také není vůbec žádný zlobeníčko, to se prostě jen s nadšením a rychlostí prckům vlastní… občas nečekaně poseru blahem :-) Dokonalým!

Miluju Tě, maminko moje!

Pusku k narozkám, pohlazeníčko a neboj, my Tě v tom nenecháme, oslavíme to pěkně s Tebou!

Tvoje miniPecička
Mia Ronja

 
Horečka úterní noci... od neděle :-)

V kavárně a na baru je po malování jako „po výbuchu“ a nikdo netuší, kudy a čím začít… aby bylo rychle uklizeno, bo za pár desítek hodin je tu první velká akce letošního podzimu. Ten bordel vůkol, ten je fakt ukrutnej, hlavně, aby někdo nepředvídatelně nedorazil na návštěvu, si říkám…

Kojím, na stole nesklizeno po obědové baště, E-liška se chystá na poo spaní, když tu… buch, buch na vrátka. Pan P. vykoukne ven, vykulí oči a jeho pusa dokořán nasvědčuje, že je něco jinak :-) Návštěva!

Dita P. a její kouzelný porcelán! A doprovod, jasně :-) Miluju jí, a to i když přijede v momentě, kdy bych se bála otevřít i slepýmu. Pak stačila první vteřinka, dárek, kytice a docvakne mi, že se TO blíží neúprosně. O rok starší. Pozítří.

V ten stejný den ještě TO sežrání největší & nejlepší marmelády na světě! Snad nás v tom nenecháte - chápete, 108 kilo musíme prostě… sníst, kdyby na chleba nebylo!

Čekáme na vás od 10:00 do večera, oběd zajištěn, pan Čuně uvařil luxusní telecí gulášek, marmelády budou v prodeji a šampaňské, logicky, v dostačujícím množství :-) Jak už víte, novinkou je možnost si do přinesené nádoby koupit „na váhu“ kus z té největší!

Pozor, nelekněte se, součástí akce 22.11. je další Slet marmeládových čarodějek! Srní bude vzhůru nohama.

 
Blanka & Bára / École Valrhona

 
Proč maminkám neporadím?

Dnes jsem poslala polovinu rodiny k lékaři. Na očkování vezl pan P. malou Ronju do Kaplice. Máme tam dětskou lékařku, na kterou nedám dopustit. Vlastně… my se „potkáváme“ jen po telefonu, nebo 2x ročně na preventivní kontrole, zda dcerkám prospívá spartanská výchova a život on the road napříč světem! Úžasná paní, mám ji moc ráda!

Prý, co děláme, že nechodíme k lékaři a do lékáren, že „neležíme“ alespoň kus roku... na paragrafu? Jak to, že holky nebyly nikdy nemocné? Já nevím, mám sice svoji teorii, kterou mi paní doktorka potvrdila, ale přesto, třeba je v tom nějaké tajemství.

Prvně si myslím, že naše holky nejsou nemocné, protože nejsou v uzavřených dětských komunitách. V žádných komunitách. Milují mořský nebo horský vítr, širé louky a hluboké lesy, milují příboj a rosu, co chladí do kolínek, a ona se jim, ta příroda, odvděčila. Jesle, školka, zájmové kroužky… atd., to je nám cizí. A cizí zůstanou jistojistě i první roky školní. Sociální návyky? Schopnost koexistence s mláďaty stejného druhu? Zvládají, buďte v klidu :-) Ale jinak, asi, než jsme zvyklí při pozorování dětské interakce na hřištích podle EU norem.

Pokud k tomu přidám otužování v šumavských potocích či oceánech při expedicích, absolutní minimum sladkostí (u E-li snad jen naše marmošky a tikťak od taťky jedou za čas), tuny ovoce a zeleniny, perfektní maso a sýry, mléko jen čerstvé, mnohdy tepelně neupravované z Vlčích Jam. Taky kvanta ryb a mořských plodů. Škeble, chobotnice, řasy, nebo sivena, tuňáka, prostě… cokoli, co plave, a nemluví to, nebo nehouká. Pokud to vše započítám, rovnice se projasňuje. Žádné prefabrikáty. Taky to nepřeháníme s mytím. Ani náhodou. To kdyby jste se ptali :-) Náhodou.

Důležitou roli má jistě i pravidelnost a klid na jídlo, žádné papání u telky nebo počítače, a kdy se komu chce, napůl v leže, napůl v běže, nic takového. Přesně vymezený čas od / do.

My jsme doma k tomu přesvědčeni, že obří význam v jejich odolnosti má špičkový olivový panenský olej, nejlépe nefiltrovaný, čerstvý (mladý), který dostává Mia kapátkem a E-li na lžíci denně. Neskutečný zdroj vitamínů. V chudých částech Itálie, kde ještě tradice žije, se staletí opakuje, že kašička ze sýra a olivového oleje je po mateřském mléku to nej, co děti mohou pozřít. E-liška se na něj dokonce těší. Používáme nejčastěji ten nejsilnější, fruttato intenso, co v krčku škrábe dospěláky, natož děti. Malá ho miluje. A hned po extra oleji lžička manuka medu. Žádný zázraky.

Vlastně jo, E-liška má přes tři roky, nezná doplňkové vitamíny, pilulky pestré a pestřejší, žádné léky, a nikdy ani kašel, natož nějaká - jakákoli n.e.m.o.c. Až tedy na tu zlomenou ruku v Řecku, ale to se prostě medem předem řešit nedalo :-)

Jestli mám radu pro jiné maminky. Nemohu radit, nechci. My žijeme trochu jinak, pro mnohé nesrozumitelně, někomu se to líbí, jiní kroutí hlavou. Přesto jednotlivé střípky mozaiky zapadají a rozehrávají jeden velký krásný obraz. Spokojené děti. Nemohu radit, jen jsem popsala, jak to u nás chodí a s jakým výsledkem.

 
«ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec»

Strana 4 z 40
Nae dobroty
TOPlist