Kde žijeme
Soutěž o Královnu marmelád Plzně má vítězku

Třetí kolo letních soutěží o Královnu marmelád, v režii superčasáku Krásný venkov, se konalo v Plzni při Farmářských trzích. A jak to vše proběhlo? Návrat do jámy lvové dopadl… podezřele dobře :-) A přišlo strašně moc lidí, potkala jsem dobré duše, vyprodali jsme úplně vše, co jsme měli, včetně knížek i marmošek v místě vařených: meruňka s levandulí! Paráda komplet!

A něco vám povím, ráno startuju, chybí mi čarodějky, bo jsou nemocné, začínáme nestíhat. Okolo stánku hromada holek pozoruje cvrkot, některé si dělají srandu z pana P., jak loupe meruňky, když tu ten se na ně obrátí: holky, nechte si vtípky a přiložte ruku k dílu. První přiložila. Druhá hned také. Měla jsem náhodné pomocnice na celý den! Naprosto neuvěřitelné! Boží, holky, bylo to boží a moc děkuju za pomoc!

Soutěžních vzorků se sešlo na čtyřicet, vyhlásili jsme deset úspěšných a Královnu Lucku Stejskalovou. Jo, to je ta, co na fotce oči k nebi obrácené, a volá: Bože, jupí, já sem to fakt vyhrááááála". Uvařila super angreštovku! Všichni dostali ceny od Krásného venkova, první pak předplatné časopisu, také téměř statek v Soběsukách, ale jistojistě Příběh opravdové vášně a hromadu dalších drobností!

Super atmosféra, moc jsme si to užili a těšíme se na sobotu 6. srpna do Olomouce!

A konečně jsem dostala můj (první) vysněný japonský kuchák... na citrony :-) Jediný kus na světě! Díky, Marku!

 
Jak je to s tou taškou?

Koupím si maratonky, stojí přes tři tisíce. Prodavačka je položí na pult, já zaplatím. Chvilku na sebe koukáme. Chcete na ně tašku, optá se. Jak mám reagovat, poraďte? Mám „drze“ podotknout něco o tom, že obouvat si je nyní opravdu nebudu, a běhat s nimi v náručí po městě též ne? Mám se zeptat, zda a proč k Salomonům za trojku není krabice ani papírová taška, nebo alespoň igelitka? Nebo mám prodavačku utvrdit v tom, že dělá správně, že je to „normální“, a poděkovat za hnusnou minimikroténku (ze které poté pětina bot čouhá ven)? Co mám povědět na její odzbrojující informaci - když na „tašku“ přitakám - že… to bude za korunu?!

O dortech v mikrotéňáku, o pečivu od „pekaře“, či salámovém seskupení z nářezáku, co zmačkané padne také do toho slavného pytlíku, tu píšeme poměrně často. Neumím s tím fungovat.

Prodáváme ve Slunečné kavárně i mnohé dobroty jiné, než jen dorty. Některé zboží stojí jen ke stovce, marži ale nemáme ve stovkách procent, přesto i na to nejlevnější či nejmenší zbožíčko dáváme automaticky poměrně drahou papírovou tašku. Zdarma. S nadšením ještě, bo je reklamní :-) Pokud u nás někdo nechá tři tisíce (cena oněch bot), což se denně několikrát stane, balíme i pečlivě do krabic a je-li třeba, doneseme do auta. Občas i dovezeme na pension nebo do hotelu v okolí, když to u nás koupěchtivý klient zlehka príma přežene a nemá, jak by nákup přetransportoval. Služba opět zdarma. Tak nevím, co je dnes normální… a pak nevím, zda bych se té normálnosti chtěla dorovnávat :-)

Ale poleno, tedy hulváta s batohem na zádech, co ucpává už tak uzoučkou komunikaci před barem, a ani na upozornění, na požádání první ani druhé nesejme, vyhodíme klidně zas a znovu :-) A ještě ostřeji.

 
Poslední červencový víkend vyměníme Klárku za klobásy

Je to tak, Marmeládová víla se s námi loučí, měsíc uběhl jako voda. Ale nebuďte smutní, máme přiměřenou náhradu :-)

28. - 31. července, poslední víkend prvního prázdninového měsíce, vám za Klárku za barem nabídneme za barem naprostý unikát, exkluzivní klobásy, tedy salámky, které Blanka přivezla ze souostroví Vesterály… Tam za Polárním kruhem, kde vařila novou marmeládu i kapitolu Příběhu psaného do vody, loví rybáři absolutně lokální surovinu pro tuhle lahůdku (kde jinde & jinak sehnat velrybu, když se v EU lovit nesmí)! A machři z ní připravují znamenité salámky! Jo, z velrybího masa, vlastně přesněji z plejtváka malého! Festovní, nešizené a jak říká E-liška, jsou líbezné!

Tak se stavte, protože tohle si nemůžete nechat ujít! A komu to nejde přes čumák, najde u nás i poklidnější pochoutky, co mysl ani srdce tolik nejitří :-)

 
Sprcha, čočka pojeb, aneb proč to dělat špatně?!

Dnes jsem dostala sprchu, čočku a… pojeb, jak by řekl jeden soused ožrala. Volala paní ze Srní a pustila se do mě. Prý bankéři u ní ubytovaní nenašli ve Slunečné kavárně větrníky s pudinkem. A místo toho prý máme ty jiný, o 10 Kč dražší. Vzal to muž a po pár minutách to vzdal, prý ať si to poslechnu sama, že na to nemá nervy ani odvahu. Nedivím se mu. Ale jsem přeci… Žena roku, Živnostník roku, Goodwill roku a samej mistr a titul, samá medajle a diplóm, samý zlato, tak si TO prostě poslechnout musíte, a basta! A hlavně - musím napravit škody, paní povídala! Tak jsem si sedla na pláž vedle pobíhající polonahé E-lišky v péřovce (fotka z Vesterál na našem FB profilu), koukala zasněně v dálku temným Norským mořem a oddaně naslouchala láteření a radám. Ano, radám taky.

Prd bude. Jakápak náprava, prý mám trochu šidit, aby to nebylo tak dobrý, protože si „někteří kdysi navykli“, že jsem ještě nebyla „dokonalá“ :-)

Naše větrníky. Odpalované těsto z plnotučného mléka, poctivého másla a hromady vajec. Od slepic, ne v prášku! Na těstu pracuje cukrář okolo hoďky. Následuje příprava krému z mléka, másla a pěkné kupy žloutků! Navrch pár lusků vanilky bourbon z Madagaskaru. Bratru dvacet, třicet minut další práce. Smícháme s vyšlehanou šlehačkou. A, jasně, ještě druhá náplň! Další vyšlehaná šlehačka, do které vmícháme svařený domácí karamel se smetanou. Uf. Vitamínová bomba, co :-) A dalších dvacet minut.

Sbíhají se vám sliny?  A můžeme finišovat.

Další část svařeného karamelu se smetanou smícháme s fondánem a do vzniklé parády namáčíme měchurek pokličky. Korpusy rozřízneme, naplníme, zaklopíme a nachladíme. Třicet minut dalších. Jednoduché? Jasně! Tak proč jsou všude za větrníky vydávané srajdy s rostlinou šlehačkou, ztužovadly, barvivy a doplňky chutí "jakoby vanilka" či "jakoby karamel". Proč?!

No já vím, ty naše se musí sežrat za pár hodin po vyrobení. Ty druhé klíďo do týdne! Ty naše, kdybych neprodala, sníme my a jsme ve ztrátě. Ty jejich? On to někdo jednou stejně koupí… Stačí z prvotní dvacky lehce zlevnit. Kdo by si nedal mikrotéňák plný měchurek za 10 korun kousek!?

Četli jste výše řádně a pečlivě? Je patrné, že TO něco stojí, viďte, suroviny i práce šikuly cukráře. Jeden krásný větrník je tak u nás za 49 Kč. Za půlku, co v Café Savoy, a to mají těsto z oleje a vody a pudinkový krém, ne žloutkový. U Myšáka nežratelný větrník stojí 2x tolik. Tedy, milá paní sousedko - stěžovatelko, pokud někdo nebere to, co umíme, pak ano, samozřejmě, nabízí se Sušice, Prášily a Tesco. Ale na Srní jen a pouze na plný koule!

A na plný koule jedeme i naše další dorty, echt čokoládový si drží laťku nejlepších prodejů, mrkvový frajer je k roztrhání, višňový nebo... sexy borůvkový se zakysanou smetanou! Máme ale také hromadu nových dobrot z odpalovaného či domácího máslového listového těsta s krémy na jedničku, ovocem, ořechy… no, prostě se stavte!

Víte, měla jsem být učitelkou, předtím jsem studovala na ČVUT jadernou fyziku, nejsem cukrářka, neumím to moc popisovat podle norem, a moderní dorty v pestré škále barev a v roztodivných tvarech u nás nenajdete, ale sakra mě to baví. Jestli jsme nejlepší? No jasně! V marmeládách, a to už není tak daleko :-)

Ne, vážně, v cukrařině jsme... jen sakra zapálení :-)

Po Míše a Klárce jsem Ti představila dalšího z party, cukráře Jirku!

 

 
My jsme to dokázali! Jupííííjáááhéééj!

 
«ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec»

Strana 7 z 39
Nae dobroty
TOPlist