Kde žijeme
Příběh psaný do vody by to být neměl

Blíží se říjen, po něm přijde okamžik stále obávanější, ačkoli se paradoxně těším, jako malá holka :-) Už jen ten jeden měsíc! A srdce jakoby tušilo to, co mysl se snaží vytěsnit každé ráno, kdy se s pohledem na kalendář probouzím, a každou jednu noc, kdy padám mrtva únavou, přesto dosti ještě při vědomí vnímat tu nebezpečnou cestu, na kterou jsem se vydala. Srdce buší jinak. Druhá kniha. Hůl do ruky mnohým, co jim první nešla pod vousy, ale nenašli odvahu. Druhá kniha, vepsala jsem do ni víc, než kdy kdo o sobě řekl byť nejlepšímu příteli. Nikdy bych netušila, jak dobrovolně po první… nastavím i druhou tvář!

Dala jsem do ní desítky receptů a tím to končí. Není to kuchařka, ani cestopis. Je to popsaný sen, který jsme prožili - přidala jsem stovky fotografií a odpověděla na věci zastřené, na které jsem se sama bála mého druhého já byť jen zeptat. Najdete uvnitř i velká rozhodnutí, která možná někoho zklamou, ale věřte mi, abych mohla žít, musí mnohé z toho, co dnes spojené pupeční šňůrou s Blankou M. skončit.

Jeden listopadový den spatří světlo světa příběh, kterému bych přála, pokud by se ta drzost dala snést, aby do vody nakonec psán nebyl. Dnes, když už rukopis leží u nakladatele a jeden z nejlepších českých knihotvůrců mu dává tvář, kterou snad spolu budeme vyhlížet, a pak nakonec s rukama vlhkýma nervozitou a natěšením hýčkat, mačkat, hladit…, jsem si vzpomněla na Keatse. Na anglického Římana, kterým to vše začalo, a také na karibský hřbitov plný srdíček, kde jsem poslední slova i fotografie Ostrovní expedice zaznamenala. Prosím, ochutnejte:

„V Příběhu opravdové vášně jsem v jedné z kapitol psala o jménech, která opravdu nebyla zapsána do vody. Vzpomínáte na otce bratrů, kteří padli ve válce kousek od jejich domova? Ani jméno a příběh táty těchto mladých kluků nebude zapomenut. Jako zmiňovaný příběh anglického básníka Keatse, co chodil klikatými uličkami starého Říma, jen donekonečna chodil sem a tam, blouznil bolestí a hladověl. A chvilkama psal. Musela jsem se za ním vydat opět do Říma, abych se pokusila lépe pochopit člověka, který sám o sobě tvrdil, že nebude jeho odkazu, že nebude, kdo by ho četl, protože jeho jméno bude zapsané do vody. Jela jsem tady za ním v krátké době již po druhé. Na místa, kde v Římě žil a tvořil, tam ke Španělským schodům. Potřebovala jsem pochopit, proč na mě tolik působí tak smutný odkaz, jak smutný byl konec jeho života dřív, než začnu psát knihu, co právě držíte v ruce. Než začnu i já psát svůj Příběh psaný do vody. Pokud se ptáte, zda se mi to povedlo, zda jsem Keatse pochopila a zda do mých myšlenek vnesl pořádek, či ujasnění, pak vás zklamu. Myslím, že za čas se mu budu muset začít věnovat intenzivněji. Vzhledem k tomu, že pan P. má v Římě své doma a moje druhá dcerka ho tam bude následovat, asi na to najdu v příštích letech času dosti.“
strana osmá úvodních kapitol PPDV

Od 1. října bude PPDV v předprodeji na mém webu i FB profilu.

 
Velký větrníkový masakr - pátek 26. srpna, celý den!

Navazujeme na úspěšnou loňskou akcičku, a poslední prázdninový pátek opět roztočíme pořádné defilé měchurek, těch nejlepších nejen za humny!

Díky našemu novému  šéfcukráři jsme se posunuli o velký kus dále, a rádi se pochlubíme, podělíme o dojmy a budeme se těšit na vaše! Celý den jen a pouze špičkové šumavské větrníky, co nás proslavily i daleko za hranicemi, větrníky, které jsou vlajkovou lodí Slunečné kavárny, a na kterých celá moje rodina pěkně ujíždí :-)

 

Šumavský tým si pro vás připravil následující specialitky.

 

+Klasika: Odpalované těsto, vanilkový žloutkový krém, karamelová šlehačka

+Máta & Jahoda: Odpalované těsto s krokantem, jahodové želé, mátový krém s mascarpone

+Čokoláda & Višně: Kakaové odpalované těsto s čokoládovým krokantem, višňové želé, čokoládová šlehačka 70% Valrhona, čokoládové sušenky

+Borůvky & Med & Whisky:  Odpalované těsto s perníkovým krokantem, borůvkové želé s šumavským medem, Šlehačka s whisky a bílou čokoládou

+Káva: Odpalované těsto s krokantem, kávový žloutkový krém, šlehačka s kávou a kávové sušenky

 

Jinak jsme dneska dělali další větrníkový speciál se švestkovým džemem s páleným karamelem, kardamomem, skořicí a vanilkou, a s mandlovou šlehačkou s mascarpone a skořicí – no..., to jen tak, k pozlobení :-)

 
Exkluzivní dezert má světovou premiéru

Výjimka potvrzuje pravidlo. Ne, žádné trhy, žádné prodejny, žádné… prostě nic, nebojte, slovo zpět neberu!

Ale projekt, který nikde jinde na světě a s jinou marmeládou nenajdete? Proč ne?! To je slušná výzva! Nedávno mi někdo napsal, že nejsem jenom „divná“, ale že jsem „limitovaná edice“, tak jsem se zamyslela a kývla na nabídku, která měla hlavu a patu: limitovaná edice dezertů Blanky Milfaitové! Nejen prosté marmošky na chleba, nebo nějaký doplněk k snídani, či další chuť k masu, rybám a sýrům, jak znáte z receptů v POV, ale… 100% samostatný chod, jedinečná položka na jídelníčku, prostě, marmeládu jsme povýšili o patro, o kapitolu, o světelný rok!

Ano, čtete dobře, od poslední držitelky titulu Nejlepší výrobce marmelád na světě si můžete dát exkluzivní desert, tedy její marmeládu v restauraci! A ne v ledasjaké, však víte, že si vybírám ;-) Jsme v restauraci, kde jíst není hřích, kde mají normální porce, a pokusy typu „uzený čoud z mechu norského“ na talíři nenajdete! A především, kde je marmeládám z lesa dobře!

Dostane se vám stříbrných lžiček, krásných talířků; samozřejmostí je dokonalé prostředí a prvotřídní servis! A tak, kdo si přeje ochutnat moji marmeládu… jen tak na lžičku, ať si zajde na oběd či večeři do vyhlášené pražské restaurace James Dean a poručí si „Milfajtku na lžičku“! Servíruje se osmdesáti gramovka weckovka, na výběr je z několika příchutí a já myslím, jsem o tom dokonce přesvědčena, že je to dezert, který n.e.z.a.p.o.m.e.n.e.t.e. A třeba si i přidáte…

Tak bacha, jen a tady a na celém širém světě jinde ne: www.jamesdean.cz

Foto & design: www.designedbynora.com

 
Soutěž o Královnu marmelád Plzně má vítězku

Třetí kolo letních soutěží o Královnu marmelád, v režii superčasáku Krásný venkov, se konalo v Plzni při Farmářských trzích. A jak to vše proběhlo? Návrat do jámy lvové dopadl… podezřele dobře :-) A přišlo strašně moc lidí, potkala jsem dobré duše, vyprodali jsme úplně vše, co jsme měli, včetně knížek i marmošek v místě vařených: meruňka s levandulí! Paráda komplet!

A něco vám povím, ráno startuju, chybí mi čarodějky, bo jsou nemocné, začínáme nestíhat. Okolo stánku hromada holek pozoruje cvrkot, některé si dělají srandu z pana P., jak loupe meruňky, když tu ten se na ně obrátí: holky, nechte si vtípky a přiložte ruku k dílu. První přiložila. Druhá hned také. Měla jsem náhodné pomocnice na celý den! Naprosto neuvěřitelné! Boží, holky, bylo to boží a moc děkuju za pomoc!

Soutěžních vzorků se sešlo na čtyřicet, vyhlásili jsme deset úspěšných a Královnu Lucku Stejskalovou. Jo, to je ta, co na fotce oči k nebi obrácené, a volá: Bože, jupí, já sem to fakt vyhrááááála". Uvařila super angreštovku! Všichni dostali ceny od Krásného venkova, první pak předplatné časopisu, také téměř statek v Soběsukách, ale jistojistě Příběh opravdové vášně a hromadu dalších drobností!

Super atmosféra, moc jsme si to užili a těšíme se na sobotu 6. srpna do Olomouce!

A konečně jsem dostala můj (první) vysněný japonský kuchák... na citrony :-) Jediný kus na světě! Díky, Marku!

 
Jak je to s tou taškou?

Koupím si maratonky, stojí přes tři tisíce. Prodavačka je položí na pult, já zaplatím. Chvilku na sebe koukáme. Chcete na ně tašku, optá se. Jak mám reagovat, poraďte? Mám „drze“ podotknout něco o tom, že obouvat si je nyní opravdu nebudu, a běhat s nimi v náručí po městě též ne? Mám se zeptat, zda a proč k Salomonům za trojku není krabice ani papírová taška, nebo alespoň igelitka? Nebo mám prodavačku utvrdit v tom, že dělá správně, že je to „normální“, a poděkovat za hnusnou minimikroténku (ze které poté pětina bot čouhá ven)? Co mám povědět na její odzbrojující informaci - když na „tašku“ přitakám - že… to bude za korunu?!

O dortech v mikrotéňáku, o pečivu od „pekaře“, či salámovém seskupení z nářezáku, co zmačkané padne také do toho slavného pytlíku, tu píšeme poměrně často. Neumím s tím fungovat.

Prodáváme ve Slunečné kavárně i mnohé dobroty jiné, než jen dorty. Některé zboží stojí jen ke stovce, marži ale nemáme ve stovkách procent, přesto i na to nejlevnější či nejmenší zbožíčko dáváme automaticky poměrně drahou papírovou tašku. Zdarma. S nadšením ještě, bo je reklamní :-) Pokud u nás někdo nechá tři tisíce (cena oněch bot), což se denně několikrát stane, balíme i pečlivě do krabic a je-li třeba, doneseme do auta. Občas i dovezeme na pension nebo do hotelu v okolí, když to u nás koupěchtivý klient zlehka príma přežene a nemá, jak by nákup přetransportoval. Služba opět zdarma. Tak nevím, co je dnes normální… a pak nevím, zda bych se té normálnosti chtěla dorovnávat :-)

Ale poleno, tedy hulváta s batohem na zádech, co ucpává už tak uzoučkou komunikaci před barem, a ani na upozornění, na požádání první ani druhé nesejme, vyhodíme klidně zas a znovu :-) A ještě ostřeji.

 
«ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec»

Strana 7 z 40
Nae dobroty
TOPlist