News z Expo 2015, z expedic i manufaktury
Odstěhovala jsem se i s dětmi!
Pondělí, 17 Duben 2017 20:11

Děti. Je to jeden z důvodů, proč odjíždím. Jistě, neopakovatelná pracovní výzva, láska k vysokým horám, chuť špagetám ukázat, zač je toho loket :-), také výhodná koupě tam, i touha žít stále dále od lidí, co víc než své posrané životy musí donekonečna řešit životy druhých… Je to sakra šance na další miliardu kroků po cestě dokonale vlastní - vlastně je to stále intenzivnější bytostná nezbytnost svobody ve všem, čím jeden prochází dnem, nocí, celým životem. Ano, pro mě a mého muže. Není nám už dvacet ani třicet, jiní zůstávají za pecí, kroutí hlavou a ťukají si na čelo. My zvedneme zadky na stará kolena, pravda, ani jeden v líném poklidu moc minulé roky nebyl, a nehledě na škarohlídy, přizdisráče a bačkory, co chtějí i nás, ale i vás pomalu a jistě roztavit do unifikované a ovladatelné… hmoty šedivé, beztvaré a rezignované… my prostě vyrážíme. Další sen. Život.

Ale především je to cesta pro naše dcery. Aby jejich životy nebyly jako ty naše ještě nedávno! Lineární. Systémem lajnované. Máme v sobě nevykořenitelnou představu, že si Ronja i E-liška zaslouží žít jinak… Divoce, ale v respektu. Nesklánět se, ale poklonit, kde tradiční výchova káže. Svobodně, ale v odpovědnosti. Bít se, kde nebojovat znamená zemřít.

Od jejich narození hledáme časoprostor, kde by jim nikdo, nikdo a nikdo nešlapal po jejich křehkých snech! Protože jen ten, kdo sní, se naučí létat! Díky za dnešek Siru Kennethovi. Sice mi k tomu všemu nepřivedl, ale slyšet ho poslední den v Čechách, slyšet ho stokrát, to je jako šťouchanec do zad se slovy: tak už nekecej holka, máš na to koule, jdi a otevírej ta jejich dětská okna poznávání a poznání, nech je dýchat svobodněji. Jdi dopředu, vedena vášní, talentem a svobodou.

Ahoj.

Dnes jsem opustila moji vlast, Českou republiku. Naše doma se právě posouvá dálnicí na jih, vysoko do hor, kde i v plném létě na pastvinách nad našim domem zůstává ležet sníh… Myslete na nás, prosím :-)

 

A pokud máš 18 pouhopouhých minut čas, prosím neváhej, věnuj mi ho - pochopíš víc (lze nastavit české titulky)

 
Zavirovaný web - stavba nového
Úterý, 21 Březen 2017 17:04

Ano, víme o tom a moc se omlouváme. Web je napaden virem, ale dál neškodí. Nebojte.

Situaci řešíme, chybu zde napravit nejspíše nejde, proto stavíme web nový.

Brzo nás najdete na www.blanka-milfait.com

Děkujeme za pochopení!

 
Vzácný oběd mezi dobrými lidmi, aneb... ta zvířátka dejte do trouby
Pondělí, 13 Únor 2017 10:20

Grilovali jsme psa. Taky kočku. V neděli. S upozorněním pro mého muže, že fakt nestahovat z kůže! Vlastně ne, naše mikrovlnka je stará, nemá gril, a pokud jo, nefunguje. Mikrovlnila jsem ty chlupáče na 200 stupňů a pak ještě trochu přidala. Nikdo mi nebránil, a že tam bylo svědků! Jak se to mohlo proboha stát?

Musím s pravdou ven, navedla nás paní Ivana, ano, nepletete se, moje kmotra. Vlastně kmotra Příběhu psaného do vody a Příběhu opravdové vášně. Povídala, dejte je do trouby, jsou to chlupáči nadívaní bylinkami a krásně tak budou vonět. Jeden je Mii Ronji a druhý její sestřičky Pecky. Mám disciplínu, neremcám, tak jsem je večer upekla… šup na lopatu a hurá do pece!

A proč se to všechno seběhlo? Mnozí z vás mi pomohli s druhou expedicí. Někteří hodně.  A tak jsem si řekla, že bych mohla a moc chtěla pár přátel-pomocníčků pozvat do jedné z nejlepších pražských restaurací, do pětihvězdičkového The Grand Mark, za šéfkuchařem Ondřejem!

Dostali jsme k dispozici celou Zimní zahradu, užili si tři hodiny rozmazlování, pěkného povídání a provoněných gurmánských zážitků! Ne, nebyl jen jeden, ale celá řada… koukněte na menu! Perfektní personál se postaral, aby nic nechybělo, a když si třeba všimli, že Mia nejraději na zemi, objevilo se po ruce několik (!) dek, aby to měla pohodlnější. Pravda, první tam přistála Míša, trénovala už v lobby :-) Ondřej Koráb, mistr hrnců a vařeček na svém místě, nám každý chod detailně uvedl, s ledovým klidem odpovídal na naše všetečné otázky, poznámku jedné z dam „hele, ale to je šikovnej koloušek“ nechal s nadhledem bez povšimnutí (momentálního) a já, já bych chtěla především poděkovat lidem. Všem toho dne na svém místě.

Poděkovat hostům, kteří moje pozvání přijali. Do jednoho. Jsem vám všem velkým dlužníkem. Ta atmosféra, ta pohoda, to souznění, mám vás moc ráda!

Bylo toho dne i jedno velké překvapení pro mnohé, a já měla v krku zase ten děsný knedlík studu a nervozity, sevřený žaludek… a respekt mi bránil v pohybu, když jsem před hotelem čekala na moji kmotru, na hosta vzácného! První dáma přijala pozvání a tři hodiny zůstala. Vnesla mezi nás nonšalantní uvolněnost s nehranou noblesou a taky ty grilovací plyšáky, co od té doby po nocích zahřívají Pecku s Minipecičkou v postýlkách. A krásnou kytici jsem dostala. A pak se najednou knedlík rozplynul, čas se nesl na křídlech zajímavých historek, víno bylo plné pravdy a jihoafrických vůní, nikdo nikam nespěchal, smáli jsme se a naslouchali jeden druhému… a já byla šťastná.

Viděli jsme se s paní Ivanou několikrát, na PFF, kde jsem představovala marmelády, na koncertu famózní Mireille Mathieu, na křtech Příběhů, ale já nikdy nedokázala trémou normálně ani pozdravit - ten protivnej knedlík, vždyť povídám. Neděle však byla i díky lidské přirozenosti, nehrané úctě a času vydechnout… kouzelná! Děkuji ještě jednou!

 
Svatojakubská cesta 2017 - dárek Mie Ronje k 1. narozeninám & třetí kniha
Středa, 01 Únor 2017 11:59

nebo také dvanáct století staré Camino de Santiago de Compostela, Way of St. James či Road to Santiago… slyšeli jste o ní? Je též památkou UNESCO a kusem kraje, kde jsme před třemi lety z karavanu a s pusou dokořán pozorovali ty, co šli… Nás zajímá přesněji Camino Frances:

je hlavní trasou historické Svatojakubské cesty k hrobu apoštola Jakuba Staršího Maurobijce. Začíná v jihofrancouzské Nové Akvitánii, na úbočí Pyrenejí v městečku St.Jean Pied de Port; po překročení hranice pokračuje Baskickem, horskými národními parky a poté končinami jmen z románů, písní i cestopisů, aby skončila v Galicii, tedy ve španělském poutním městě Santiagu de Compostela. To se stalo významným poutním místem už ve středověku. Společně s Římem a Jeruzalémem patřilo ke třem hlavním křesťanským poutním cílům.

Jdete-li přímo, má cesta prakticky 800 kilometrů. S drobnými zacházkami, tu se mrkni sem, tu sejdi z cesty, abys viděl tohle údolí či kostel, ujde poutník – peregrino – jeden tisíc kilometrů.

Já jsem za poslední roky života potkala nejlepší parťáky, jaké si mohu na pouť představit – poutníky srdcem i myslí! Dobré kamarády, takové, které jsem si vždy přála - moji rodinu, roční Miu Ronju, téměř čtyřletou E-lišku Annu a strážce pokladů, muže mého života, pana P. Je to hvězdná sestava osobností, které jen tak něco nezaskočí. Však jsou na cestě už čtvrtým rokem, na cestě po padesáti zemích a patnácti ostrovech světa - tak je tisíc kilometrů v nohách nemůže porazit :-)

Mám prý napsat třetí knihu. Vyjde letos na podzim. Knihu fejetonů. Právě jsem se upsala nakladateli. A k tomu potřebuju nutně a bezpodmínečně expedici, to je přeci jasný :-) Uznejte, rodinka odkázána jen sama na sebe padesát nocí a dnů Svatojakubskou cestou… takovou divokou expedicí prostě je. Žádný doprovod, žádné auto po ruce, jen kletr, poutníkova hůl a na ní svatojakubská mušle, pohorky, nůž, také náplasti na puchýře, křivolaké stezky, hluboké lesy, horské chodníky, nekonečná údolí, rozkvetlé louky, cestičky podél stovek kostelů, koryta řek a potoků i pěšiny, kudy po více jak tisíc let táhnou poutníci… za poznáním a pochopením i sama sebe.

Pod sluncem i v lijáku, budeme se držet za ruce, srdce otevřená a půjdeme co den až do západu slunce, stále dál na západ. Krásnější psaní knihy si nedovedu představit!

My na naši pouť vyrážíme 1. května 2017. Držte nám palce.   
Pokud se za necelé dva měsíce vrátíme, pak na podzim odletíme na expedici čtvrtou, do černé Afriky. Za tou slíbenou dětskou knížkou :-)

Tak tedy ještě jednou, můj druhorozený andílku s pomněnkovými kukadly, dali jsme Ti před rokem na Sicílii do vínku divoké jméno té, která se narodila o půlnoci za bouřky a slib, jenž naplníme. Pak jsi byla rok na cestách po širém světě a řekla bych, že  pokud to takto půjde roky další, nikdy se neztratíš :-) Dnes Ti dáváme pusu k prvnímu roku života, malinký dort se svíčkou a uděláme Ti křížek na čelo. Věř, že Mattisův les i hrad Ti budou vždy útočištěm, domovem i první pohádkou… a žádné živé ni smyšlené divé větrnice Ti cestu, na které jsi a zůstáváš s námi, nezkříží!

Buen camino, Mio Ronjo, nejen do Santiaga de Compostela - Svatého Jakuba na Hvězdném poli, ale celým životem…

 
«ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec»

Strana 1 z 87
Nae dobroty
TOPlist