News z Expo 2015, z expedic i manufaktury
Druhá marmoška z Ostrovní expedice
Úterý, 16 Únor 2016 19:23

Ze starého vetešnictví, kam jsem původně ani nechtěla nakouknout, jaké šero a smrádek, jsem si odnesla úžasná stará minikamínka. Jsou tam malinká, že se do nich vejde tak hrst uhlí. Dětská hrst. Trvalo den, než jsem je zprovoznila, vypucovala, zbavila rzi… a jsem z nich naprosto nadšená. Ještě je s E-liškou vymalujeme „jako“ léta šedesátá a bude hotovo.

Bylo to na ostrově Lipari, cestou na sopečné Stromboli a Vulcano. Lednovou zastávku naší expedice jsem chtěla stihnout ještě s pupíkem. Doma jsem pak preventivně, abych si to nerozmyslela, vyhodila plynovou bombu s vařičem, a všechny expediční marmošky tak budou vznikat na unikátních kamínkách :-) A můj Mauviel na nich sedí, jako prdel na hrnci! Paráda!

Marmoška tam a tak vznikla přímo boží, extrahořký liparský grep a sladkohořká fortunella, neboli nagami. Barvu má, no, takovou jsem ještě u marmelády neviděla - jantarovou! A víte, jak dopadlo ochutnávání jednou místní stařenkou, u které jsme přebývali? Prý je to tak jemně sladké a lahodné, že to musí být meruňka s grepem :-) Reagovala na ty malé půlky, na které jsem nejmenší citrusy světa krájela! Tak nevím, zda je to poklona, či ne, ale pravda je ta, že Pecka se do kastrůlku pustila s chutí! Už se těším, až vás s těmi nádhernými fotkami v „Příběhu psaném do vody“ seznámím!

 
Mia Ronja doma, a jedno velké přání!
Pondělí, 08 Únor 2016 20:48

Kde budeme doma, Meruňko, zeptal se mě kdysi pan P., když jsme se rozhodovali pro společný život. Mojí odpověď už znáte, řekla jsem mu, že kdekoli bude on. Od toho dne jsme stále spolu, stále na cestě a stále doma. Když jsem v neděli ráno přivezla Miu Ronju z porodnice, vyhlíželo nás na šedesát Sicilanů, co to tu večer předem pěkně roztočili, příchod nového človíčka oslavili a, no, bylo to prostě dojemné a velké. Tolik cizích lidí a všichni se radovali, jako kdyby byla malá jejich. Anebo…

Ano, oni to tak cítí, došlo mi to, oni už nás mají „za své“ a malá se přeci narodila… mezi nimi, mezi ně. Děda Antonino to řekl za všechny: Mio, vítej v tomto světě plném utrpení, vítej ve světě, kde si své budeš muset tvrdě vybojovat, ale věz, že od teď máš svůj velký domov tady u nás. Na Sicílii. Jsi jedna z nás.

Brečela jsem. Nonno Antonino také. Jsou moje rodina, je to můj druhý domov. Já už si více nepřeju…

Jestli si ale něco přát mohu pro malou Miu Ronju, až jí bude třebas patnáct, pak je to splnění přání z tohoto obrázku:

Aby měla okolo sebe… tolik svobodného prostoru, tolik volné přírody, že na svém koni bude moci cválat přes kopici kopců a nekonečné louky celý den, a nikdo a nic ji nezastaví. Vůkol stejně svobodná divá zvěř, vysoká tráva co ve větru šeptá staré ságy a vzduch… ten bude vonět sluncem v jejích rozpuštěných vlasech.

Aby měla v sobě… tolik odvahy, respektu a úcty, že bude vždy vědět před kým se nesklonit a komu se poklonit!

Aby měla před sebou… život klidně nelehký, cesty neprošlapané a nic zadarmo, však aby to za to stálo; aby tam, za slovy, která říkají, co je správné a co ne, našla svůj vlastní svět!

Aby měla v nás... rodičích, dědovi Antoninovi, starší sestřičce E-lišce i v Barušce vždy ty první i poslední, aby věděla, že naše ruce ji jistojistě zachytí, kdyby potkala okraje černých děr!

---------------------------------------------------------------------------

Dito, vím, co jste si prožili nedávnou ztrátou vašeho syna a o to víc si vážím Vaše i Honzovo… přání nám a Mie Ronje. Obrázek se moc líbí!

 
Na Sicílii se rozzářila hvězda… kdepak kometa, stálice jako hrom!
Pátek, 05 Únor 2016 03:56

 

Ve starobylém přístavu Messina, kterému dali jméno Řekové v dávných dobách, ve městě, co vstupní branou do mnohdy těžce uchopitelného a ještě hůře pochopitelného čarokrásného divnosvěta jménem Sicílie, za nemálo čoudivé asistence sopečného trojúhelníku Etna, Stromboli a Vulcano… Tak tady, daleko od našeho domova v Pohoří na Šumavě, se včera před půlnocí a za divoké bouřky metající blesky zálivem… narodila moje malinká sestřička s pracovním názvem Minipecička.

Bude asi po mě, protože je malinká už teď, má 3 kila a půlmetřík. Ale je tuze krásná. Já mohla být u toho, ale volala maminka, že „jde na věc“, abych přijela. Za 3 minuty volala zase, že už je hotovo. Tak rychlé to bylo! Maminka právě odpočívá, je úúúúúplně v pořádku a chechtá se stále dokola. Tatínek tu dělal psí kusy, s dědou se plácali po zádech, předvádí medvědí tanec, a prej to půjdou oslavit… Jak znám dědu Antonina, dají si nejspíše domácí chleba od tety Nuory, okurky od Barušky babičky a horské lardo na pěst vysoký, co zrálo v kameninových mísách zahrabaných v zemi. Jo, že nevíš, co je místní lardo? Pořádnej špek z jedinečného druhu černých divokých Nebrodských prasat. To se asi kluci zmastěj :-)

Tak to oslavte také podobně!

A jejda, zapomněla jsem málem, moje malá sestřička, původem ze Sicílie, krve šumavské a s římským bydlištěm po tatínkovi, se jmenuje: Mia (protože je Moje) Ronja (protože je dcerou loupežníka, zrozenou za hromů a blesků) Milfait (protože je od maminky)!

A víte co, už teď jí miluju! E-liška!

Volvo & Blanka Milfait Marmalade Rallye… už jede ve čtyřech, jupííííjááááhééééj!

 
Meruňka posílá pusu a děkuje!
Čtvrtek, 04 Únor 2016 07:27

 
«ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec»

Strana 8 z 87
Nae dobroty
TOPlist